Meindlschmid totiž vyrůstal jako fotbalista. Špičkový, v kategorii do 16 let hrál za reprezentaci, stal se oporou Slovácka. Před třemi lety si přidal atletiku jen jako doplněk. A jeho vzestup je dechberoucí. Vloni vyhrál Evropský olympijský festival mládeže, letos předvádí výkony, které by ho kvalifikovaly i na šampionáty výrazně starších atletů.

A to mu pořád většinu času zabírá fotbal. „Ten trénuju každý den. Na atletiku jsem domluvený ve škole, že chybím na některé hodiny tělocviku a místo toho mám dvě hodiny týdně atletický trénink,“ udivuje. Nabízí se otázka, kolik by skákal jako atlet specialista. „Myslím, že by to vyletělo ještě o dost víc,“ přikyvuje.

Problém samozřejmě nastává při kolizi zápasů a závodů. A fotbaloví trenéři se na nějaké úlevy kvůli atletice moc netváří. „Musím dávat přednost fotbalu, ale snažím se chodit na všechny závody, co se nekryjí,“ říká mladík, jehož v uherskohradiš­ťském oddíle trénuje Jiří Brázdil.

Brzy bude muset své dilema rozseknout, minimálně na fotbale to od něj očekávají. A i když vloni už byl rozhodnutý, že fotbal bude jasnou prioritou, letošní snová sezona ho zase nalomila.

„Furt nad tím přemýšlím, šrotuje mi to v hlavě. Je to těžké, sám si ani neuvědomuju, že jsem o tolik nad kluky v mém věku. Ale lidé kolem mi říkají, že skáču tolik, kolik se ještě nevidělo,“ přiznává.

Ostatně i o třináct let starší český rekordman Radek Juška má s fotbalem zkušenost, byť ne na takové úrovni. A tak po Odložilově memoriálu, kde mu Meindlschmid připravil neobvyklou domácí porážku, do něj hučel. „Bavili jsme se o tom celý den. Říkal mi, že se těší, až se na fotbal vykašlu a začnu pořádně skákat,“ usmíval se talent.